Šachový oddíl Desko Liberec

Úhel pohledu

Doslova v předvečer Konference ŠSČR dorazily do redakce našeho webu komentáře krajských funkcionářů ke svazovým příspěvkům. Vybíráme dva, které si jistě nezaslouží jen přistání v doručené poště e-mailového klienta. První pochází z pera předsedy ŠK TJ Lokomotiva Liberec Jindřicha Kováře a pojednává o poměrně málo diskutovaných aspektech současné finanční situace v šachu a ve sportu obecně – morálce a odpovědnosti. Domníváme se, že pověstnou hřebíčka hlavičku Jindra netoliko trefil, anobrž pak hřeb do dřeva ještě hluboko zatloukl:

Těžko říci, do jaké míry měly články na webových stránkách Nového Boru a libereckého Deska rozvířit debatu o výši členských příspěvků Šachovému svazu České republiky, ale pokud diskuze utichla, lze usuzovat nejspíš to, že důvodem je znechucení většiny příslušníků národa šachového a není ostatně divu, že většina šachistů nechce o nějakém zvyšování příspěvků ani slyšet. Příspěvky ŠSČR jsou ovšem problémem o to větším, že sestávají ne z jednoho, nýbrž ze dvou aspektů – jednak finančního a jednak morálního.

Z hlediska finančního lze říci, že současných 100,– Kč jako roční příspěvek není mnoho, ovšem totéž lze prohlásit o částce 1000,– Kč, o níž se rovněž spekuluje. Měsíčně by v tom případě každého z nás „stála“ registrace necelých 85 korun a budeme-li soudní, musíme v této souvislosti zauvažovat nad tím, kolik vydáme peněz každý měsíc za věci, bez kterých bychom se docela dobře obešli. Další věcí v tomto ohledu je ovšem samozřejmě také velký rozdíl v tom, je-li člověk nucen vzdát se jednou za měsíc relativně malé částky anebo najednou „vypláznout“ (třeba) celou tisícovku, nemluvě o příspěvcích ostatních. Jenže: Vůči jakémukoliv zdražování panuje odpor všeobecně a dlužno dodat, že toto je jeden z případů kdy není divu.

Celá situace je totiž daleko složitější právě proto, že zahrnuje – jak už výše řečeno – ještě další hledisko. A to sice aspekt morální, který v tomto konkrétním případě je daleko podstatnější než vlastní finanční obnos. Pokud by totiž potřeba zvýšení členských příspěvků postupně vyplynula ze situace za „normálních“ okolností, bylo by zcela jistě pro členy ŠSČR přijatelnější přijmout tento fakt jako nezbytnou nutnost. Jenže situace, za které stoupá tlak na zvyšování příspěvků, vůbec normální není (!!!). Řadoví členové svazu nemají na současném stavu finanční nouze nejmenšího podílu a chtít po nich stále více peněz není nic jiného než mravní nehoráznost kombinovaná s drzostí. I když porevoluční „utažení opasků“ vyústilo v mechanismus utahování opasků běžnému občanovi permanentně a lid to dosud nepřestal trpět, neznamená to, že by národ šachový měl tomuto také podlehnout nebo to dokonce podporovat. Připomínky k výši členských příspěvků ŠSČR sice nejsou politickým komentářem, ale ať chceme či nechceme, má tato záležitost s politikou, politiky a jejich vedením naší společnosti společného více než by se na první pohled zdálo.

Přísun peněz do „sportu“, tedy do ČSTV a potažmo do jednotlivých sportovních svazů je vymezen zákony a smlouvami, které jsou závazné. A proto by měly být dodržovány a jejich nedodržování postihováno. V komentáři k rozpočtu ŠSČR 2010 na stránkách ŠSČR je zmínka o stavbě Sazka arény (původ finančních problémů) jakožto o kroku velice nešťastném. Ale za tento krok jsou odpovědni konkrétní lidé!!! Ti, kteří o něm rozhodovali – a ti by také měli nést tíhu důsledků svých rozhodnutí! A protože se zpravidla jedná o osoby s příjmy mnohonásobně převyšujícími těžce vydělané peníze průměrného občana, nechť si svoje chyby a omyly zaplatí laskavě ze svého.

I když chvíli co chvíli slyšíme ze sdělovacích prostředků o vytunelovaných, rozkradených a různě jinak ztracených penězích, přesto tyto skutečnosti pro slušného člověka nejsou normální a těžko vidět kvalifikovaný důvod k tomu, aby se někdo dopustil (v lepším případě) chyb a omylů a někdo úplně jiný by měl tyto chyby a omyly ze své kapsy zaplatit. Je celkem lhostejno, z jakých důvodů nakonec náklady na Sazka arénu jsou takové jaké jsou, ale ať je nesou ti, kteří jsou za realizaci té stavby zodpovědni. Odměna za vykonanou práci samozřejmě zahrnuje i odpovědnost. Je-li odměna vysoká, zahrnuje zpravidla i velkou odpovědnost. A jestliže Sazka aréna vznikla na základě špatných nebo nezodpovědných rozhodnutí, jejichž důsledkem je nynější finanční nedostatečnost sportovních svazů, budiž postiženi ti, kteří ona rozhodnutí učinili, byť by měli strávit zbytek života o životním minimu.

Shrnuto a podtrženo: Jak už výše řečeno, nejedná se v otázce zvýšení členských příspěvků ŠSČR ani tak o zvyšovanou částku (zvláště je-li v současné době řeč o nějakých padesáti korunách), ale o precedens. O to, že zase má platit někdo za někoho jiného a také o to, že se taková situace může kdykoli opakovat. A proto lze uvažovat i o jiném řešení, které není – jakožto nepopulární – příliš vzpomínáno. Následující řádky by po jejich přečtení zřejmě mnoha šachistům (a nejen jim) připadala nebo připadnou jako kacířská řeč – zvláště, pokud patří mezi ty, kterých se existence svazu a peníze z něj plynoucí bytostně dotýkají. To nepopulární řešení ovšem vyplývá z logiky věci. Nemáme-li peníze na existenci svazu, rozpusťme ho! Jedinec se také nemůže vozit v drahém autě, když nemá na jeho provoz anebo bydlet na zámku, pokud se mu nedostává prostředků na jeho údržbu. A jestliže se v komentáři k rozpočtu ŠSČR hovoří mimo jiné o tom, že výstavba Sazka arény zachránila Českou republiku od mezinárodní ostudy, je zapotřebí si uvědomit, že zároveň toto jedno sportoviště paradoxně odčerpalo dramatickým způsobem finanční prostředky pro sport všeobecně. A v takové situaci je třeba něco učinit; mimo jiné – položit si otázky: Když nepostavení arény by bývalo bylo ostudou České republiky, případný zánik ŠSČR ostudou nebude ??? A čí by byl ostudou?

Odpovědi na tyto otázky může hledat každý sám, ale jisté je jedno. Že by to rozhodně nebyla ostuda řadových členů svazu. Ti se totiž ničeho nedopustili – zdráhají se pouze platit za chyby, omyly a úlety jiných…

Jindřich Kovář, předseda ŠK TJ Lokomotiva Liberec

Druhým příspěvkem je úvaha předsedy STK ŠSLK a ŠK TJ Krásná Lípa Jiřího Průdka nad ekonomikou malého šachového klubu v případě, že dojde ke změnám startovného v soutěžích družstev (text příspěvku byl redakčně zkrácen):

Souběžně s návrhem na postupné zvyšování členských příspěvků (kde bych byl ochoten tolerovat zvýšení o 50 korun) jde ruku v ruce i tzv. „plíživá kontrarevoluce“, o které nikdo moc nemluví a která jde nad rámec snah o finanční soběstačnost ŠSČR navýšením příspěvků (za výpadek Sazky ale skutečně šachisté nemohou).

Jedná se o zrušení posledního „výdobytku socialismu“, to jest osvobození od poplatků za mistrovské soutěže družstev. U jednotlivců se to delegátům podařilo již vloni. Děkujeme. Navrhovaná změna Ekonomické Směrnice zní: 400 korun za každé osmičlenné a 200 korun za každé méněčlenné družstvo. Co by tato změna znamenala v praxi kupříkladu pro oddíl TJ Krásná Lípa?

Při zachování stávajícího stavu – tj. 1 družstvo KPD, 1 družstvo KS1, 1 družstvo KS2 by Krásná Lípa příští rok zaplatila (a pěkně by se přitom klubová kasa prohnula):

KPD – 500 korun startovné kraji + 400 korun vklad do soutěže ŠSČR + 400 korun zápočet FIDE ELO = 1300 korun. KS1: 300 korun startovné v kraji + 400 korun vklad do soutěže ŠSČR = 700 korun. KS2: 200 korun startovné v kraji + 200 korun vklad do soutěže ŠSČR = 400 korun. Spolu celkem: 2400 korun, což je dost i pro otrlé povahy v našem oddíle.

K tomu připočítám i 1600 korun diskriminační startovné za cizince (i když tam krajská Konference rozhodla o částečné dotaci z krajských peněz, která ale letos je a příští rok už být schválena nemusí). Přímé výdaje za družstva v jedné soutěžní sezóně by se tak vyšplhaly na 4000 korun a to už je částka, kterou bych musel zase chtít navíc po členech oddílu a to ještě nejsme u oněch magických navýšení členských příspěvků, že?

Zdá se mi to na malý venkovský klub moc, vám ne? Pokud budu mluvit za sebe, tak do tohodle nejdu, protihodnota veškerá žádná a živit nějaký moloch v Praze se mi nechce. Jestli je to v pořádku a má to tak být, tak v KL příští rok zredukujeme počet družstev na jedno a já si třeba mohu zahostovat (bez starostí a dohadů v oddíle) za Lokomotivu Liberec. Třeba. Nebo to řešit jako Varnsdorf – ten se při prvních finančních obtížích (podle mne tehdy zvládnutelných) rozpadl – už podruhé za posledních 20 let.

Jiří Průdek, předseda STK ŠSLK a ŠK TJ Krásná Lípa

Pozn. aut.: o průběhu dnešní Konference si díky on-line reportáži Viktora Novotného můžete sami udělat obrázek zde.