Šachový oddíl Desko Liberec

Rozhovor: s Jiřím Průdkem o STK, ale zdaleka nejen o ní!

Když se řekne STK, mnohý motorizovaný občan-majitel postaršího přibližovadla zpozorní, pomyslí na svého nedobře brzdícího plechového mazlíčka s reznoucím výfukem a netěsnými tlumiči a začne vzpomínat, čeká-li ho osudová kontrola již letos nebo bohudík až napřesrok. Co se však za zkratkou STK skrývá ve světě šedesáti čtyř polí? Také na tuto otázku odpovídal v dalším díle z cyklu rozhovorů s osobnostmi krajského šachu předseda STK ŠSLK Jiří Průdek. A když už jsem Jiřího Průdka chytil, tak jsem ho vyzpovídal důkladně a zdaleka nejen na téma STK. Jaký byl a je jeho osobní vztah ke královské hře a jak se dařilo a daří krásnolipskému šachu? Odpovědi nalezne náš laskavý čtenář v následujícím textu. Než se však do čtení pustíte, dovolte mi poděkovat za pomoc s přípravou tohoto rozhovoru Honzovi Malcovi…

Předně Vás prosím, abyste se dnes řádně rozpovídal. Odpovědi typu „…takže jen stručně…“ se předem zamítají! První a tradiční otázka zní: kdy a kde jste se šachem začal a jak se vyvíjela Vaše šachová dráha?

Pozdě pane redaktore, příliš pozdě (smích). Ne vážně, šachy jsem se sice naučil tahat v mých 11 letech na pionýrském táboře v Osečné, což by ještě relativně nebylo tak tragické, ale po příjezdu z tábora jsem tuto dovednost nijak dále nerozvíjel. Jednoduše nebylo kde a s kým si zahrát.

Situace se změnila až po několika letech, když se naše rodina odstěhovala do středních Čech, na Čáslavsko. Náš soused byl náruživý „kavárenský“ šachista a ve volném čase jsme spolu sehráli jistě stovky volných partií. Zpočátku mně „drtil“, ale po čase se karta obrátila a já začal po okolí hledat jiné vhodné soupeře. Naštěstí přímo v Čáslavi existoval šachový oddíl místního Slavoje a já si tam brzy našel cestu. První sezónu jsem bohužel poněkud propásl, neb jsem přišel až po zahájení soutěží družstev. To mi bylo sedmnáct let. Hrál jsem tedy alespoň klubový přebor a naskočil i do Okresního přeboru dorostenců v Kutné Hoře. Zde jsem sehrál svoji první vážnou partii proti hráči s druhou výkonnostní třídou. Já byl pochopitelně bez VT a o ELO bodech snad v té době nikdo nikdy neslyšel. Byl jsem z té partie celý rozklepaný a hrál s přílišným respektem, nicméně můj soupeř hrubě podcenil nového „saláta“, partii nezvládl a prohrál. Nakonec jsem v tomto přeboru skončil druhý a postup do Kraje mi unikl jen o vlásek. Příští rok ale loňský vítěz odpadl kvůli svému věku a tak se Okresní přebor dorostenců stal mou kořistí a mým prvním vítězným turnajem. V Krajském přeboru, který se hrál na Kladně, už to ale tak slavné nebylo, vždyť mými soupeři byli samí okresní přeborníci (mj. i velmi silný pozdější KM Zbyněk Vrbata, který turnaj jednoznačně vyhrál) a tak mi s třemi získanými body z devíti partií rychle spadl hřebínek. V tu dobu jsem ale hrál i soutěže družstev, včetně tehdy populárního Přeboru družstev středních škol za Střední průmyslovou školu v Kutné Hoře.

Záhy však přišel útlum, protože jsem bohužel musel nastoupit na základní vojenskou službu. No ano, v té době se muselo na vojnu (povzdech). Rázem byl se šachy konec a protože jsem si vojnu ještě poněkud protáhl, přišel jsem o celých pět let šachového života. V tu dobu jsem již bydlel zpátky ve Šluknovském výběžku, ale jaksi ze setrvačnosti jsem ještě několik sezón sehrál za Slavoj Čáslav.

V roce 1990 jsem se jako host zúčastnil oddílového přeboru TJ Krásná Lípa, ale v příští sezóně to nějakému místnímu šachovému funkcionáři vadilo a jako host jsem se nemohl přeboru zúčastnit. Přelomovým rokem se stal až rok 1992, kdy jsem nastálo přestoupil do Krásné Lípy a začal jsem hrát opravdu „fest“, tedy všechny dostupné soutěže. Několikrát se mi podařilo vyhrát tehdejší Okresní, později Regionální přebor jednotlivců, v roce 1998 vedlejší turnaj Děčínského Primátu a také 2.ročník OPENu České Švýcarsko 2000. Mým posledním cenným úspěchem se stalo prvenství na letošním Ještědském Poháru, i když se samozřejmě jedná o jinou šachovou kategorii.

V roce 1997 jsem převzal i organizační vedení krásnolipského šachu a ve funkci předsedy oddílu jsem zůstal až dodnes. Bohužel, dodávám s povzdechem. Nicméně za nesporný úspěch spjatý s tímto mým postem považuji výrazný nárůst členské základny našeho oddílu, a to nejen seniorů. Několik let jsme měli i opravdu fungující žákovský kroužek, se zhruba 10 až 12 docházejícími žáčky. Leckomu z Deska s jeho mamutí žákovskou základnou možná vyloudí tato slova na tváři mírný úsměv, avšak na naše poměry to považuji za ohromný úspěch. Škoda, že se tento kroužek nepodařilo udržet. Viníkem bylo moje tehdejší pracovní zaneprázdnění a také nevítaná iniciativa jednoho našeho člena, který pln nadšení přesunul kroužek do jedné rumburské základní školy. Toto nadšení pro práci s dětmi pod hlavičkou TJ Krásná Lípa mu však vydrželo pouze první rok, poté se s kroužkem odtrhl od mateřského oddílu a za další dva roky kroužek bohužel zcela zanikl.

Ještě jeden společný úspěch bych rád vyzdvihl. Vítězství našeho družstva v Krajském Přeboru družstev Libereckého kraje v sezóně 2003/2004 a následnou účast Krásné Lípy v 2.České lize. Ta sice byla pro naše družstvo soutěží velmi drsnou a nemilosrdnou, ale přesto si můžeme hrdě říct, že daný cíl se nám podařilo splnit, a to dokonce bez nějakých významných cizích posil.

Sympatický přístup! Mimochodem, členové Vašeho klubu jsou téměř všichni řekněme „dříve narození“. Můžete prozradit, jakým způsobem u Vás trénujete? Ptám se proto, že v Desku se po letech de facto výhradně „individuální“ přípravy dospělých snažíme pro ty „dříve narozené“ a ne zrovna kandidáty mistra znovu rozjet skupinový tréninkový systém.

Nu tedy teď jste mne zaskočil (úsměv). Nějaký speciální tréninkový program u nás nemáme, protože ne každý silnější hráč je současně i šachovým pedagogem. Proto se snažíme žít a vyžít s tím, co máme, zejména pak s hravostí a soutěživostí našich členů. V praxi to znamená zejména účast hráčů v klubovém přeboru, který je myslím stále prestižní záležitostí, naši ho hrají s chutí a také docházka je na stávající poměry na velmi dobré úrovni. Po partiích se často pokoušíme svoji hru podrobit nejrůznějším analýzám, ale má to spíše individuální formu. Většinou pak až v klidu domova nám mistr Fritz ukazuje relativnost našich tvrzení a pravd, o kterých jsme při klubových analýzách skálopevně přesvědčeni.

Po skončení každého kola ale udělám alespoň jednu minimální věc, které jsem schopen. Seberu hráčům jejich partiáře a v průběhu dvoutýdenního cyklu jim jejich partie poskytnu formou turnajového bulletinu, tu s větším, tu s menším fritzovsko-průdkovským komentářem a analýzou. Domnívám se, že tento postup naši hráči povětšinou kvitují s povděkem.

Díky za inspiraci, už jen ten bulletin s fundovaným komentářem je jistě zajímavá myšlenka. Otázkou je, kdo by se jeho tvorby ujal u nás… S tréninkem souvisí i další otázka. Všiml jsem si, že váš nejmladší hráč, talentovaný Filip Třešňák, má stejně agresivní styl hry, jako Vy. Věnujete se jeho přípravě osobně?

V „objevu“ Filipa, jako potencionálního šachisty, udělal velký kus práce bývalý člen našeho oddílu a tehdejší dolnopoustevenský pedagog Mgr. Jaromír Kulhánek. Domnívám se, že to byl především on, který Filipa založením místního šachového kroužku pro královskou hru plně získal. No a že byl Jaromír čistě náhodou také aktivní krásnolipský šachista, skončil Filip logicky jako nejmladší a nejtalentovanější člen Krásné Lípy.

Trénink Filipa na svá bedra dobrovolně převzal rovněž bývalý člen našeho oddílu, toho času aktivní korespondenční hráč s titulem mezinárodního mistra v korespondenčním šachu, pan František Šmalcl z Vilémova. Shodou okolností téměř sousedí s panelákem Filipových prarodičů, kde tráví Filip hodně volného času. Mám pocit, že nikdo s vhodnější kvalifikací by se stejně v našem oddíle nenašel, proto se spokojím s prostým konstatováním, že toto je Filipův hlavní trenér. Samozřejmě, že přímo v oddíle se Filipovi také dostane v partiových analýzách patřičného poučení, zejména od hráčů, kteří do toho mají z hlediska své herní síly co mluvit. Konkrétně tedy Olda Štefanik, Zdeněk Kout a Tomáš Buchcar, ale ten si Filipa také dost často s humorem dobírá…..(smích). No a když jste se ptal na mne, pomoc rozhodně neodmítám.

Inu, není nadto „míti svého Filipa“! Dobrá. Ještě než se začneme věnovat problematice STK, chci Vám dát možnost podpořit na našem webu turnaj OPEN České Švýcarsko, který pořádáte a který se ze strany libereckých a jabloneckých šachistů kupodivu dosud netěšil zájmu. Jako člen organizačního týmu Metalmex OPENu mám pro tyto věci plné pochopení. Je to určitě škoda a měli bychom se pokusit to změnit. Takže máte slovo.

Děkuji za prostor vytvořený na vašem webu k prezentaci našeho turnaje. Nechci ale čtenáře unavovat přílišnými podrobnostmi, proto jen stručně.

OPEN České Švýcarsko vznikl v roce 1999 jako spontánní reakce na rozhodnutí organizátorů Děčínského Primátu tento turnaj z finančních důvodů neorganizovat. Z tohoto hlediska lze České Švýcarsko považovat za přímého nástupce slavnějších Primátů. Děčínští šachisté jsou si tohoto faktu dobře vědomi – však jsou také pravidelnými účastníky OPENu, spolu s šachisty z České Kamenice.

Dobře rozumím poslednímu článku na Vašem webu ohledně tématu Metalmex vs. Czech Tour. Také náš turnaj má blíže k turnaji typu Metalmexu, ať již skladbou hráčů, či nazíráním na financování cenového fondu. Nepreferujeme honbu za tituly na startovní listině, spíše nám jde o to, aby si účastníci turnaje dobře zahráli a aby při troše štěstí mohl dosáhnout na některou z cen opravdu každý. Poslední dva ročníky sice přijel do Krásné Lípy také jeden IM – Grigorij Bogdanovič, ale s výjimkou slevy na startovném mu úlohu favorita nijak neulehčujeme. Také u nás by mohla být kupříkladu první cena nasazena okolo 10000 –12000 korun, ale volíme raději rovnoměrnější rozprostření cenového fondu. Jsme prostě tzv. malým turnajem, kterému ale dá celá řada hráčů přednost před velkými „mamuty“. Jak jste již naznačil v polemice okolo Czech Touru, podobné turnaje jsou vypočítány na zisk organizátorů, zřejmě by bylo pro ně naprosto nepředstavitelné skončit turnaj finančním schodkem dotovaným z jiných zdrojů, jako poslední dva ročníky Českého Švýcarska. A když už jsme u Metalmexu, pochvala organizátorům i za to, že na rozdíl od ročníku 2005 v pozdějších ročnících „nesežral“ většinu cenového fondu jediný, byť skvělý hráč. Nazvěme to poučením z krizového vývoje (smích).

Závěrem bych jen dodal, že se turnaj hraje vždy v prvním červencovém týdnu, nyní však konkrétně 05.07. – 12.07. 2009. Ubytování je zajištěno v penzionech v krásném údolí říčky Křinice, protékající dále Kyjovskými skalami, vlastně už organickým celkem národního parku České Švýcarsko. Cena za ubytování se možná někomu zdá poněkud vysoká (dostaneme se pod 300,– za lůžko a noc), nicméně ne přemrštěná. Výše startovného byla, je a bude srovnatelná s libereckým turnajem Metalmex OPEN.

Za zmíněnou pochvalu organizátorům Metalmexu děkujeme a já jen připomínám, že myšlenka maximálně omezit souběh cen na OPENu pochází právě od Vás, krásnolipských šachistů a zrodila se hned po ukončení prvního ročníku Metalmexu. Tuším, že ji tenkrát vyslovil Tomáš Buchcar. A mimochodem, letos v květnu jsem s rodinou strávil v Kyjově týden dovolené a turistiky po Českém Švýcarsku. Nádhera! Váš OPEN by se dal s podobnou aktivitou dobře spojit … Ale pojďme už k tématu STK. Co vlastně znamená zkratka STK? Co je náplní této komise? Kdo je jejím členem?

STK znamená sportovně technická komise. Náplní komise je řízení všech oficiálních soutěží pořádaných Šachovým svazem Libereckého kraje po sportovně-technické linii, včetně vydávání rozpisů těchto soutěží, potvrzování pořadatelství zájemcům z konkurzu, vedení soutěží družstev včetně vydávání Zpravodajů, řešení případných sporů, protestů a žádostí subjektů zúčastněných v jednotlivých soutěžích atd.atd. Řečeno terminologií Soutěžního řádu Šachového svazu ČR – jedná se o Řídící orgán všech příslušných soutěží.

V současné době funguje STK ŠSLK ve složení Jiří Průdek, Tomáš Brouček, Jindřich Kovář a Viktor Novotný.

V poslední době jste byl často napadán mimo jiné i za to, že svá vlastní rozhodnutí vydáváte za rozhodnutí STK. Mohl byste k tomu říci pár vět?

V drtivé většině případů jsem byl veden snahou o neprodlené řešení problémů bez zdlouhavějšího jednání v komisi, zejména v případech, kdy je řešení problému podle mého názoru zcela jasné. Určitý kámen úrazu samozřejmě spatřuji i v precizování daného problému a správném vyjadřování tak, aby všechna rozhodnutí byla tzv. právně nenapadnutelná. Ruku na srdce – to je ale problém celého právního řádu ČR, výkladů stejného ustanovení jednoho zákona může být současně celá řada.

Nepřesným precizováním jsem si kupříkladu přivodil na letošní Konferenci ŠSLK vstupy jiných subjektů, rozumějte oddílů, které v řešení daného problému neměly v žádném případě figurovat a také by v případě jasného vyjadřování nikdy nefigurovaly. Přirovnal bych to k bouři ve sklenici vody. Ačkoliv byla má rozhodnutí evidentně činěna v dobré víře, byla na základě formálních pochybení zpochybňována přímo v samých základech. Místy jsem se cítil dosti trapně, ale už je to za námi. Čtenáře se zájmem o podrobnosti bych odkázal na zářijové a říjnové diskuse k článkům na vašem webu, kde je vše podrobně popsáno.

Z opačné strany: co trápí STK ve vztahu k oddílům, resp. členům ŠSLK?

Obecně – na jedné straně evidentní nezájem o jakoukoliv problematiku a na druhé straně v případě nesouhlasu s rozhodnutími STK všemožné chytrolínství a přemoudřelost. Zdá se mi, jakoby určitým lidem nedocházelo, že šachový funkcionář není politik, že nedělá věci pro sebe, ale pro členskou základnu. Víceméně zdarma a ve svém volném čase. Viděno touto optikou by občas neškodilo více tolerance.

Dále pak nezájem většiny členské základny účastnit se turnajů ve „vzdálenějších destinacích“. Týká se zejména šachových akcí pořádaných pod záštitou ŠSLK v případě takových agilních oddílů, jako jsou Rokytnice nad Jizerou, Krásná Lípa a Nový Bor. Zarážející na tom je hlavně fakt, že zde nemluvím o „soukromých“ turnajích, ale o oficiálních sportovních akcích pořádaných přímo ŠSLK, jako jsou například Krajské přebory jednotlivců. Někdy mi připadá, že neochota „centralistů“ z Liberce a Jablonce je více, než očividná a přitom hodně nespravedlivá.

Přiznávám, že jako Liberečák jsem se právě lehce začervenal… Dobře. Dovolte mi poslední otázku. Jaké jsou plány a vize STK pro nejbližší budoucnost?

Postupné zavádění digitálních hodin a digitálního tempa do nižších soutěží ŠSLK. Samozřejmě v návaznosti na finančních možnostech oddílů daných nákupem drahých digitálních časoměřičů, což je tématem do další vnitrokrajské diskuse.

Prosadit definitivní zápočet KPD na FIDE ELO. I když totiž letošní Konference ŠSLK tento zápočet na příští sezónu schválila, očekává se na dané téma ještě diskuse a to podtrhuji – diskuse zcela legitimní, neboť obolus jedno euro za každého jednotlivého účastníka KPD si oddíly zde zúčastněné zaplatí ze svých vlastních kapes samy. Výhledově bych uvítal zápočet FIDE ELO rozšířit i na Krajskou soutěž 1.třídy, ale nemusí to nezbytně být již příští sezónu. Opět se totiž jedná o další finanční výdaj z kapes oddílů.

Abych si učinil určitou představu o nastíněných problémech, připravuji jakousi neformální názorovou anketu, v níž bych požádal oddíly o jejich vyjádření. Anketní dotazy budou zaslané elektronickou formou na jednotlivé kontaktní osoby všech oddílů sdružených v ŠSLK. Tyto funkcionáře bych po projednání v mateřských oddílech požádal o následnou odpověď.

Závěrem bych rád popřál všem šachistům sdruženým v Šachovém svazu Libereckého kraje hezké a pohodové prožití svátků Vánočních, hodně zdraví, klidu a míru a v neposlední řadě i mnoho šachových úspěchů v nadcházejícím roce 2009.

Děkuji Vám za rozhovor.