Šachový oddíl Desko Liberec

Rozhovor: s Janem Malcem o rozhodcovských tématech

V průběhu nedávné bouřlivé debaty vyvstala v souvislosti s diskutovanou záležitostí řada otázek na téma rozsah a kvalita znalostí rozhodčích v soutěžích družstev krajské a nižší úrovně. Z databáze členů ŠSLK vyplývá, že z celkového počtu 23 rozhodčích jsou dva neaktivní hráči a 18 jich je proškoleno na 3. třídu. Většina rozhodčích v kraji jsou tedy hráči s nejnižší třídou. A nabízejí se otázky: Stačí to? A uvědomují si vůbec všichni kapitáni družstev, že jsou povinni kvalifikovaně soudit, když se selanka doma hraného utkání náhle změní v tvrdý střet názorů při porušení pravidel?

Požádal jsem lektora letošního školení rozhodčích 3. třídy Honzu Malce o rozhovor na toto téma a také o dodatečné vysvětlení některých důležitých pojmů a pravidel, které jsme na školení probírali. Otázky jsem se pokusil formulovat tak, aby zaujaly všechny čtenáře našich stránek. Pochopitelně však nemohly postihnout celou problematiku řízení utkání družstev. Následující řádky tedy budiž určeny všem, kteří si chtějí před nadcházející sezonou oživit své znalosti a také těm, kteří se dnes možná nečekaně dozvídají, co všechno by vlastně měli znát…

Začněme pár slovy o Tobě Honzo. Jsi rozhodčí 1. třídy a pokud vím, tak pískáš aktivně. Jak dlouho a v jakých soutěžích?

Rozhodčího 2. třídy jsem získal v r. 1994 nebo 1995 někde v době, kdy jsem začal dělat předsedu okresního STK na českolipsku a pískal jsem tedy hlavně v OP, v letech 1995 a 1996 jsem stihl odpískat i nějaká utkání bývalého Severočeského KP (současný Ústecký + Liberecký bez semilska). Když vzniklo regionální uspořádání, zůstal jsem ve funkci STK a pískal hlavně RP D3 a pár utkání 2. ligy. Od roku 2005 mám rozhodcovskou 1. třídu a i díky tomu, že v našem regionu je rozhodčích vyšších tříd málo, se mi zadařilo v Novém Boru pískat i Extraligu, přestože je pro ni předepsána kvalifikace rozhodčího ještě o třídu vyšší. Od roku 2005 pořádáme ve Stráži pod Ralskem každoročně některé z Mistrovství ČR mládeže, kde působím nejen jako pořadatel, ale i jako pomocný rozhodčí (až na výjimku r. 2005 dělal hlavního rozhodčího vždy Ivan Kopal). Od roku 1995 ve Stráži pod Ralskem pořádáme každoročně turnaje v rapidu i blesku o cca 70 účastnících, což je také docela rozhodcovský oříšek.

Než se pustíme do konkrétních rozhodcovských témat, které mohou být užitečné v praxi, pochlub se mi ze své vlastní. Máš nějaké kuriózní rozhodcovské zážitky, nějaké perličky?

Nějak si na žádnou perličku nemohu vzpomenout, ostatně šachy jsou hra celkem vážná a když už dojde k nějakému problému, který potřebuje rozhodčího, moc úsměvně to nedopadá neb stěží může být rozhodnutí rozhodčího úsměvné pro obě strany. Občas mne nějaký hráč překvapí fatální neznalostí základních pravidel, ale to nebývá moc zábavné. V poslední době je stále „populární“ mobil, loni jsem se jednou nechal v Novém Boru ukecat, abych utkání KP nejen hrál, ale i odřídil. V průběhu utkání jsem v poklidu vykecával s kapitánem hostí v předsálí, když z hrací místnosti vyběhl hráč hostí a živě konverzoval do mobilu u ucha. V první chvíli mně to šoklo a pak jsem nevěděl jestli se mám smát nebo nadávat. Schytal to od svého kapitána, až mi ho bylo líto, ale nezbylo mi než jeho partii prohlásit za prohranou.

Jaký je hlavní rozdíl mezi rozhodováním vážných partií a blicek? Viděl jsem jakýsi klip z blicání během letošního MS žen v Nalčiku, a to jsem tedy zíral! Při blickách má sudí často hodně práce, že?

Rozdíl je dán principem partií – tzv. vážných rozhodčí dozoruje jen několik málo partií, ale v bleskovém turnaji má partií i stovky, takže relativně (vztaženo na partii) je práce v blickách možná i méně, ale problém je v tom, že na jejich řešení je daleko méně času a často se jedná o spory nestandardní, které vyžadují větší vlastní intenci rozhodčího, a bývá při nich i větší problém s neznalostí Pravidel u hráčů neboť při blickách (ale i rapidech) mají tito větší tendenci své „znalosti“ prosazovat. V tom klipu z Nalčiku jsi asi viděl opačný problém, tam se znalostmi pohořel rozhodčí – i rozhodčí je jen člověk a ten může chybovat často i těžko pochopitelným způsobem.

O letošní školení rozhodčích 3. třídy v rámci ŠSLK, které jsi lektoroval a které bylo z mého pohledu velice zajímavé a poučné, byl minimální zájem. V čem vidíš příčinu tak malé účasti hráčů?

Jistěže v nezájmu věnovat se šachu i jinak než jen hráčsky, ostatně podobný „zájem“ se projevuje i když se hledá někdo na práci pro ŠS či jen pro oddíl. Budiž, to je dlouhodobá záležitost, ale školení rozhodčích (byť jen jednodenní) by prospělo všem. Přestože jsem ten problém zjistil již dávno, stále mne i jinak velmi zkušení hráči dokáží překvapit neznalostí elementárních pravidel. Nejhorší je, že jsou pak schopni se hádat i s rozhodčím a bohužel se pak velmi často stává, že to rozhodčí schytá, i když rozhodne správně. Příčina je asi v tom, že si všichni myslí, že Pravidla znají perfektně a že to školení je jen „nutné zlo“ pokud by chtěli získat kvalifikaci – a tu oni přeci nepotřebují, jim stačí jejich „znalosti“. Minimálně kapitánům, resp. všem potencionálním hrajícím rozhodčím, bych dal alespoň 3. rozhodcovskou třídu jako povinnost!

Jaké jsou z hlediska povinností hračů a rozhodčích nejdůležitější rozdíly mezi vážnou partií hranou tempem bez bonusu a partií hranou tempem s bonusem.

Rozdíl je v tom, že při tempu s bonifikací musí hráč zapisovat, i když má sebeméně času – musí i „posledních“ 5 minut, musí i když hraje jen s 30 sekundami bonifikace. Pokud se ale s bonifikací hraje bez časové kontroly, tak to pro rozhodčího znamená jen povinnost kontrolovat a vyžadovat, aby hráči povinnost řádně zapisovat dodržovali; ostatně hráč by asi soupeřovo nezapisování sám reklamoval. Významnější tak zřejmě bude v případě časové bonifikace za tah neaplikovatelnost článku 10 Pravidel neboť situace, kdy „všechny zbývající tahy musí provést v omezeném čase“ nemůže nastat (s bonifikací je teoreticky čas na partii neomezen). Rozhodčí tedy nemusí posuzovat, zda uznat v posledních 2 minutách hráči reklamaci remízy na základě toho, že „soupeř neusiluje o výhru normálními prostředky“, to totiž bývá pro rozhodčí oříšek. Na druhé straně problémem jsou stále i samy digitální hodiny, které přeci jen vyžadují více znalostí než mechanické, ale to je spíše problém rozhodčích než hráčů.

Rád bych také naťuknul problematiku mobilů v hracím prostoru. Můžeš vysvětlit rozdíl mezi „hracím prostorem“ a „hrací místností“ a vztah těchto pojmů k používání elektronických komunikátorů?

Pravidla vysvětlují v článku 12.5 pojem „hrací prostor“ celkem výstižně, pojem „hrací místnost“ snad vysvětlovat netřeba. Tyto pojmy jsou důležité nejen ve vztahu k mobilům, ale i k pohybu a chování v nich hráčů a vlastně i diváků, reportérů apod. Co se týče konkrétně mobilu (mluvíme o mobilech, ale týká se to všech elektronických komunikačních prostředků!!!) má přesné určení hracího prostoru jen druhořadý význam, zákaz sice platí jen pro hrací prostor, ale hráč který by toho chtěl zneužít a mobil použít mimo hrací prostor, by si musel vyžádat u rozhodčího dovolení hrací prostor opustit – a ten, pokud by měl podezření, by souhlas neudělil.

Existují pojmy „provedený“ a „dokončený“ tah. Vysvětli prosím, jaký je mezi nimi rozdíl a v jakých situacích se tento rozdíl z hlediska rozhodčího uplatňuje.

Rozdíl je celkem zřejmý z článku 6.8 Pravidel, musíme se ovšem srovnat s tím, že v českém překladu je „provést“ = „udělat“ a „dokončit“ = „ukončit“, jak je zřejmé např. srovnáním článků 6.8 a C3. Situace, kdy se uplatňuje rozdíl, jsou v Pravidlech popsány, pokud se ale nemůžeme spolehnout na vlastní překlad, musíme dát pozor na to, zda v oficiální překladu dané slovo odpovídá spíš „je udělán“ (proveden) nebo „je kompletní“ (dokončen). Nejvýznamněji se rozdíl zřejmě projeví ve vážné partii při časové kontrole, kdy kritický/kontrolní tah (vesměs 40.) nestačí provést, ale je nutno ho v časovém limitu i dokončit, tzn. po jeho provedení musí hráč zastavit své a spustit hodiny soupeřovi, poté musí praporek na jeho hodinách „zůstat nahoře“! Výjimkou je jen, pokud by tím kontrolním tahem bylo dosaženo matu či patu, ale to je již jiný problém. Významný je rozdíl mezi provedeným a dokončeným tahem i v bleskové partii, kdy lze reklamovat výhru (či remízu) jen v důsledku dokončeného nemožného tahu, tedy nestačí, aby ho soupeř jen provedl.

Přistupme nyní k tématu soutěží družstev. Každý kapitán ví, co je to soupiska. Možná ale, že ne všichni kapitáni domácích (tedy rozhodčí) znají pravidla o převzetí konkrétních sestav pro dané utkání. Teď mě napadá, že s problematikou předáváním sestav přímo souvisí pojmy „čekací doba“ a, řekněme, „časový limit, během kterého hráč je hráč povinen dostavit se k partii“. Můžeš tyto věci ve stručnosti osvětlit?

Takže popořadě:

1. sestavu pro utkání má kapitán (či pověřený zástupce) předat rozhodčímu před stanoveným začátkem utkání – časy začátků utkání jsou předepsány rozpisem a obvykle jsou pro jednotlivá utkání upřesněny ve Zpravodaji před 1. kolem, případně mohou být předem posunuty např. na včasnou žádost hostí; aby sestavu mohl rozhodčí převzít, musí být přítomna alespoň polovina z předepsaného počtu členů družstva; Soutěžní řád ukládá přesně i jakým způsobem má být sestava pro utkání předána rozhodčímu – předpokládám, že striktní dodržování formy, která je předepsána Soutěžním řádem, má zabránit tomu, aby nedošlo k nedorozumění, případně aby kapitán družstva již předanou sestavu nemohl následně zapřít

2. čekací dobu a časový limit nelze vysvětlit stručně, takže jen to nejzákladnější. Čekací dobu vyhlašuje rozhodčí, pokud do stanoveného začátku utkání obdrží jen jednu sestavu či neobdrží žádnou, čekací doba je 2 hodiny, přičemž v jejím průběhu mohou nastat různé situace, ale to by bylo na samostatný článek; to čemu říkáš časový limit je 1 hodina od začátku utkání (obvykle je totožný se stanoveným, ale právě jako důsledek čekací doby může rozhodčí za jistých podmínek vyhlásit jako začátek utkání pozdější čas), ve které se hráč musí dostavit k šachovnici na zahájení hry, jinak prohrává partii; pokud se nedostaví ani jeden z hráčů, je to nula ku nule; Pravidla dávají rozhodčímu možnost rozhodnout i jinak, ale to by zřejmě udělal jen v případě zdržení „z důvodu hodného zvláštního zřetele“.

Co má udělat hrající rozhodčí, vznikne-li někde spor? Může v takovém okamžiku sobě a svému soupeři jednoduše vypnout hodiny a odejít spor řešit?

Článek 6.13 Pravidel sice připouští, že je-li to nutné, může rozhodčí hodiny zastavit. Ale nedomnívám se, že by to bylo možné aplikovat na partii rozhodčího, aby šel plnit jiné své povinnosti, byť by to byly povinnosti rozhodčího. Hrajícího rozhodčího asi nenapadne zastavit hodiny s tím, že musí vyplnit zápis o utkání (což je také povinnost rozhodčího), tak proč by je měl zastavovat při nutnosti zasahovat u jiné partie? Jelikož ale podobný problém zřejmě nastává výhradně v soutěžích družstev, předpokládám, že i protistrana bude mít zájem na okamžitém vyřízení sporu – takže „kde není žalobce, není soudce“.

Řekněme, že při utkání vznikne spor, který vyžaduje zásah rozhodčího. Co všechno je pak nutno uvádět v zápise o utkání?

Soutěžní řád uvádí, že v zápise má rozhodčí uvést mj. i veškerá svá zjištění a rozhodnutí, ale zjevně je míněno, jsou-li pro průběh (a výsledek) utkání významná. Bude tedy na posouzení rozhodčího co a jak podrobně v zápisu popíše, i když jsou záležitosti, které by uvést měl vždy, pokud nastanou (např. změnu začátku utkání, přerušení utkání z vyšší moci – např. když vypadne nutné osvětlení). Konkrétně ohledně sporu by tak doslovně vzato měl pečlivě popsat k čemu došlo a jak a na základě čeho rozhodl, ale v podstatě nemusí uvádět nic. „Spor“ totiž musí vyřešit a pokud by některý kapitán nebyl s rozhodnutím spokojen, uvede to v zápisu sám – rozhodčí by pak samozřejmě připojil i svůj popis události a asi by se chtěl vyjádřit i kapitán druhého družstva. S jistou nadsázkou, ale v podstatě popravdě, lze říci „Pokud v zápisu problém (spor) není uveden, neexistoval“ (když s rozhodnutím rozhodčího souhlasí oba kapitáni – svůj nesouhlas by museli vyjádřit právě v zápisu – tak se vlastně ani o spor nejedná).

A teď mě prosím nevyděs Honzo. Dopustí-li se hrající rozhodčí provinění proti pravidlům, kdo ho může potrestat a jakým způsobem?

Rozhodčího může komise rozhodčích v kárném řízení potrestat napomenutím, důtkou, omezením výkonu funkce rozhodčího nebo zákazem výkonu funkce rozhodčího; případně může rozhodčího předat k disciplinárnímu řízení (disciplinární komisi ustanovuje příslušný ŠS jen v případě potřeby). Rozhodčí 3. a 2. třídy registrované v oddílech kárá příslušná krajská komise, ostatní republiková.

Díky za rozhovor.

Vážení čtenáři, máte-li i vy dotazy nebo nejasnosti stran rozhodcování, neváhejte a ptejte se formou komentářů.